Už nějakou dobu se dělíme na ty, kdo Babiše bytostně nesnáší, a na ty, kdo nechápou co udělat tak hrozného, nebo přesněji v čem je horší, než ti před ním. Mnozí, i mezi mými přáteli, mají pocit, že jsou všichni stejní, akorát Babiš je schopný a je možné mu leccos odpustit, když se stará a svým akčním přístupem hodně vyniká na pozadí dřívější neschopnosti něco vyřešit a dotáhnout.
Přesto jsem proti němu zásadně a soustavně, a rád bych to veřejně vysvětlil těm, kteří mi nerozumí, protože je mezi nimi řada takových, před kterými nechci vypadat jako blbec. Proto jsem se rozhodl poctivě odpovědět na otázku Proč vlastně mi ten Babiš tak vadí.
Nebojte se, nebudu teď rozebírat jednotlivé detaily, v čem Babiš lže, jestli byl nebo nebyl spolupracovník StB apod. Všechny tyhle věci mi taky vadí, ale poctivě musím říct, že jsme měli různé premiéry, někdy i hrůzné. S některými jsem byl spíš spokojený (nebo aspoň nebyli tak hrozní), s jinými jsem byl velmi nespokojený, přesto jsem proti žádnému z nich na ulici neprotestoval. Tak proč proti Babišovi? Čím se od nich liší? Je přece zjevně schopnější (nebo akčnější) než oni?
A v tom je právě zčásti ten problém. Když čtu, přeskakuju zprávy o tom, kolik lidí se kde zabilo v autobuse a které modelce co vyklouzlo na molu… ale o politiku se zajímám dlouho, čtu i delší články. Přestože tedy neznám Babiše osobně, a už vůbec ne osobně dlouhodobě, což by bylo ideální abych ho mohl skutečně posoudit, troufám si tvrdit, že je pro tuhle zemi mimořádně nebezpečný, právě tím jak je schopný a tím, co skutečně chce. To se totiž dá postupem času mezi řádky docela dobře vyčíst.
V době – jak on sám říká „divokého Palerma“ 90. let – chtěl peníze. A velmi se mu v tom dařilo, jeho praktiky na hraně zákona jsou podrobně popsány, stačí se začíst. Když chtěl převzít nějakou firmu, nejčastěji použil jednoduchou taktiku. Nejdříve si sehnal informace o jejích slabých místech, potom ji s pomocí těchto informací a triků přes své kontakty dostal do úzkých, pak se nabídl jako zachránce a převzal ji za babku. Zapojil ji pak do svého impéria, kde je hlavním zájmem ne zákazník, ale zisk. To samo o sobě není nic nepochopitelného, i když pokud by takto podnikali všichni, byli bychom brzy na huntě, protože by nikdo nic nevytvářel, jenom lovil oběti. Naštěstí taková většina podnikatelů není, ale Babiš už jich spolykal opravdu hodně. Nedokázali dravci odolat, protože v první chvíli vůbec nepochopili, co se děje, kdo způsobil jejich potíže, a kdo se skrývá pod maskou zachránce.
Pak mu ale začal být Agrofert těsný. Veřejně prohlásil, že už ho nebaví řešit věci přes politiky, že to chce vzít do ruky sám. A použil stejnou taktiku. Vyvolal v lidech pocit, že takhle už to dál nejde, že se bárka nezadržitelně potápí a že on je ten pravý zachránce. Do karet mu hrála ekonomická krize a neschopnost a arogance některých politiků té doby. Lidé byli opravdu naštvaní, v mnoha ohledech měli být proč naštvaní, a do nového hnutí ANO vstoupilo mnoho nespokojených, kteří chtěli něco změnit. V kombinaci s výborným politickým marketingem, který si mohl sám bez sponzorů zaplatit, to znamenalo raketový nástup.
Protože jsem zvyklý číst pozorně a soustavně, v té chvíli jsem si ho a především jeho dalších kroků začal všímat. Ale žádnou potřebu protestovat jsem neměl. Jenom určitou skepsi a opatrnost, protože za posledních 30 let lze sledovat jednu zřetelnou tendenci – voliči zklamaní z předchozí vlády vždycky hledají nějakého nového spasitele. Obvykle to pak zafunguje tak, že kdo hlasitěji křičí Já jsem ten spasitel ! tak vyhraje, a brzy se ukáže, že je to ještě horší než předtím. Navíc když jsem si všiml co všechno Babiš slibuje, bylo mi jasné, že půlku z toho není možné splnit a on to musí velmi dobře vědět. Pořád ale žádný důvod k protestům, jen snad další povzdechnutí…
Červené světlo se ale rozsvítilo, když náhle koupil dva hlavní české deníky – MF Dnes a Lidové noviny, aby prý o něm psaly konečně pravdu. Rozsvítilo se nejenom mě, ale taky novinářům, které si chtěl koupit i s novinami. Většina těch klíčových odešla. Od té doby mám předplacené a čtu především Echo24, kam přešla redakce Lidovek. Analytička Echo Lenka Zlámalová byla první, která začala rozebírat a vysvětlovat podstatné rysy jeho podnikání a vládnutí. Jaroslav Kmenta po odchodu z Mladé fronty pak vydal knihu Boss Babiš, která je na čtení docela hutná, není pro každého, ale velmi poctivě rozebírá jeho historii a praktické kroky. To je velmi důležité, protože „Podle ovoce jejich poznáte je…“ prostě platí v každé době.
Teď si můžete říct, že jsem se stal obětí antibabišovské propagandy, která mě zpracovala a zaslepila. Musím dát do určité míry za pravdu těm, kdo mají pocit, že vytýkání jednotlivých prohřešků a kroků Babišovi je často až hysterické, a je zjevné, že kdo chce psa bít, hůl si najde. Nehledám hole ani klacíky, to není moje hobby. Dokonce otevřeně přiznávám, že některé jednotlivé Babišovy kroky dokonce považuju za dobré – ať už v zahraniční politice, nebo domácí. Není to tak hrozné, mohlo by to být mnohem horší. Tak v čem je ksakru tak velký problém?
Babiš v reakci na obavy z toho, že nějak moc hromadí osobní moc, sám o sobě prohlašuje, že přece není žádný diktátor, že to je nesmysl, že je pragmatik. Toho pragmatika mu věřím. Skutečně tak jedná – nejde proti zdi, v lecčem se přizpůsobí situaci, řeší věci operativně a v řadě případů i racionálně. Problém je v tom, že při dlouhodobém sledování je velmi dobře viditelné, o co mu jde. Zpočátku hromadil moc ekonomickou, teď hromadí veškerou další moc ve státě. Pragmaticky, trpělivě, krok za krokem, nenápadně, salámovou taktikou. Když narazí na příliš velký odpor, udělá krok zpět nebo úkrok bokem, ale jen proto, aby otupil ostří a připravil se na další postup vpřed v příhodné chvíli, pro kterou si mezitím připraví půdu. Nespěchá, ví co chce a ví jak na to. Spoléhá na to, že část lidí se ráda přidá na jeho stranu, když vycítí možnost kariéry a podílu na kořisti, nebo si alespoň vybaví instinkt z normalizace – hlavně nevyčnívat, nedělat problémy, nestavět se na odpor, stejně to nemá smysl, nakonec se to přece dá přežít. Negativně reaguje jen menšina, která je naopak na takový vývoj alergická. Já jsem k ní zpočátku nepatřil, protože jsem to nebezpečí neviděl tak ostře. Ale teď už ho vidím.
Vidím, co se skrývá za absencí jakékoli morální či politické ideje hnutí ANO (= Babiš). Idea není důležitá, důležitá je moc. ANO (= Babiš) je tady pro všechny. To je jen měkčí forma hesla „Hitler ist Deutschland, wie Deutschland Hitler ist“ (Hitler je Německo a Německo je Hitler – heslo nacistů). V politice jsem působil jako ekologický aktivista v 90. letech, a to jen v obci (městě Olomouc), pak přišly děti a už se k tomu nehodlám vrátit, už to není pro mě. Ale mám z té doby jednu klíčovou zkušenost, vícekrát opakovanou. Netýkala se úplně všech, byly některé starší, zralé osobnosti, s pevnou morálkou, které když do politiky vstoupily, tak se neměnily, nebo jen minimálně. Ale bylo jich zatraceně málo. U většiny jsem pozoroval velmi rychlý a vždy stejný vývoj – jakmile se stali členy Rady města, začali mít pocit neomylnosti, stali se z nich svrchovaní patentovaní zástupci občanů, které už ale nepotřebovali, protože byli stále chytřejší a chytřejší. Kdo jste četli Jak chutná moc od Ladislava Mňačka, víte, o čem mluvím.
A proč o tom mluvím v souvislosti s Babišem? Protože on nemá žádnou pevnou morálku, minimálně 20 let už jenom vládne svým zaměstnancům v Agrofertu, kteří ho musí poslouchat na slovo. On byl o své neomylnosti přesvědčený už PŘED vstupem do politiky a nebyl zvyklý o svých klíčových rozhodnutích s nikým diskutovat. Pokud k nezdůvodněné výměně ministra spravedlnosti řekne, že šéfa Kosteleckých uzenin měnil 7-krát, než s ním byl spokojený, tak je to přesně ten důvod, proč je extrémně nebezpečný. Tvrdí, že není diktátor, že je pragmatik. Asi tomu skutečně i sám věří. Ale faktem je, že je to člověk, který o sobě absolutně nepochybuje, nad sebou nikoho neuznává, ani morálku. A obratně hromadí moc. PŘERŮSTÁ NÁM VŠEM PŘES HLAVU. Až bude mít všechnu moc a bude věřit, že sám ví vše nejlíp, bude pozdě. Musíme se bránit, dokud je čas, a nevzdávat to. Protože prohrát můžeme, ale pokud to vzdáme, tak prohrát musíme. Zapomeňte že tenhle člověk bude mít někdy dost. Musíme ho zastavit nebo aspoň zbrzdit, aby nezískal moc absolutní. Nikdo to za nás neudělá. Tož proto.
P. S. Až se ho zbavíme, ráj na zemi nenastane. Pak tady zase budou politici více či méně (ne-)mravní a více či méně (ne-)schopní, ale budou se střídat a žádný nám nepřeroste přes hlavu.