MUDr. Jana Vlčková se původněla chtěla zúčastnit naší besedy o očkování pod otevřeným nebem v rámci shromáždění 8.6.2021 na Žižkově nám. (samostatný článek zde). Protože se jí ale ten den kvůli vysokému zájmu nově otevřených věkových skupin nepodařilo dorazit z 12-ti hodinové očkovací smany ve FN Olomouc, byla i přes únavu tak laskavé, že nám poskytla odpovědi na otázky e-mailem. Tady jsou:
Vy očkujete dlouhodobě v rámci očkovacího centra FN. Setkala jste se během své kariéry s bezprostřední závažnou reakcí na očkování? Všichni asi víme, že po očkování má člověk vyčkat zhruba půl hodiny na místě, u lékaře, právě proto, aby případné závažné reakce bylo možné hned řešit. Jak jsou očkovací centra vybavena, aby takovou reakci zvládala?
Ve FN v očkovacím centru pracuji na dohodu od ledna. Na otázku, kolik lidí jsem naočkovala proti Covid-19 odpovědět nedokážu, byly jich tisíce. Zájem o očkování stále stoupá, neočkuji sama, očkují také kolegové z FN nebo Červeného kříže apod.
Co se týče skutečně vážných reakcí, jsou velmi vzácné a výjimečné. Za dobu očkování proti Covid-19 jsme zaznamenali jednu vážnou alergickou reakci, kterou ale paní doktorka zvládla bravurně. Právě kvůli takovým reakcím musí klient po očkování nejméně 15 minut vydržet v čekárně. Pro tuto situaci je očkovací centrum vybaveno velmi dobře a to nejen léky, ale v centru pracují proškolení lékaři a zdravotní sestry.
Co se týče nežádoucích reakcí, máme většinou informace od klientů po očkování prvními dávkami. Většinou se pociťují bolest v místě vpichu. Někdy bolesti hlavy, únavu, zvýšenou teplotu nebo zimnici. Během jednoho nebo dvou dnů tyto reakce ustoupí. Hlášení reakcí se ve velké většině provádí v případě opravdu nečekaných reakcí. Myslím, že bolesti v očkované paži se nehlásí, já sama to nedělám, jde o očekávanou reakci. Sama jsem nahlásila na SÚKL několik neočekávaných reakcí, ale netýkalo se to očkování proti Covid-19. Hlášení nežádoucích reakcí neprovádí pouze lékaři, reakce mohou nahlásit lidé sami. Byli bychom tomu rádi, zejména po druhé dávce očkování, protože s klientem už potom nemáme kontakt.
Já sám mám s řešením problému očkovat nebo neočkovat zkušenost z dětství. Jsem z rodiny dvou plicních lékařů, kteří ze své profese zažili během své kariéry obrovské přínosy očkování a byli pochopitelně jeho příznivci. Přesto dodneška nejsem přeočkovaný proti tuberkulóze, přestože jsem ročník 1966 a prvních několik let života jsem bydlel s rodiči v areálu tuberkulózního sanatoria v Pasece. Pár let předtím, než jsem měl být přeočkován, tak Československu v rámci dělby práce v tzv. RVHP byla zakázána výroba vlastní vakcíny proti TBC a museli jsme dovážet vakcínu sovětskou. A moje máma jako plicní lékařka ze statistických hlášení, ke kterým měla přístup, věděla, že po jejím zavedení u nás citelně vzrostl počet aktivních případů infekce vakcinačním kmenem po očkování. Vakcína proti tuberkulóze je totiž živá, jen oslabená, a pokud se oslabení neudělá poctivě a nezkontroluje zpětně, tak může vyvolat onemocnění. Takže mě máma pod různými záminkami akutních onemocnění z každého termínu očkování, na který jsem byl pozván, omluvila. Když se u mě potom v dospívání objevily noční poty a občas kašel (dnes vím, že to bylo počínající astma), tak hodně špatně spala, protože se bála, že jde o aktivaci tuberkulózy, kterou jsem chytl jako dítě v Pasece. Máte ze své praxe nějaké podobné zkušenosti dilemat, byly ještě některé vakcíny problematické? Může se něco takového stát znovu? Jak se vlastně stanovuje rovnováha mezi výrazným přínosem vakcíny ve srovnání s možnými riziky, se kterými je očkování spojené?
V době, kdy jste se narodil, se očkování proti tuberkulóze provádělo standardně u novorozenců ve věku 4 dnů. Další očkování se provádělo ve věku 2 let a potom v 11 letech. Je možné, že tato pozdějších očkování vaši rodiče odmítli. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že očkovací látka vyvolá onemocnění tuberkulózou. Pokud není aplikovaná přísně intradermálně, může vyvolat nepříjemné vedlejší reakce. Sama jsem viděla u novorozence zánět stehenní kosti u malého miminka po očkování proti tuberkulóze. Ale to jsem ještě studovala na LF.
Od očkování proti tuberkulóze se později odstoupilo nejprve u starších dětí, později i u novorozenců. Hlavní důvod byla příznivá epidemiologická situace. Po opuštění očkování proti tuberkulóze se výskyt tuberkulózy nezvýšil, v poslední době zaznamenáváme spíše mírný pokles.
Někdy rodiče trvají na očkování proti tuberkulóza pro své děti. V takovém případě je dobré kontaktovat kalmetizační středisko dlouho před porodem, aby s očkováním dítěte počítalo.
Máte ze své praxe nějaké podobné zkušenosti dilemat, byly ještě některé vakcíny problematické? Může se něco takového stát znovu? Jak se vlastně stanovuje rovnováha mezi výrazným přínosem vakcíny ve srovnání s možnými riziky, se kterými je očkování spojené?
Očkovací látka je lék. Proto může mít vedlejší účinky. Neexistuje lék, který by neměl nežádoucí účinky, třeba i velmi vzácně. Pokud srovnáme výskyt vedlejších účinků vakcíny, jejich vážnost s následky po prožitém onemocnění, vychází nám vakcína vždycky mnohem lépe. Také je pravda, že málokterý lék prochází tak přísným a pečlivým testováním jako očkovací látky. Vývoj trvá velmi dlouho (týká se i očkovací látky proti Covidu), neustále probíhají analýzy o přínosu vakcíny.
Ptáte se na problematickou vakcínu. Myslím, že to byla očkovací látka proti Lymeské borelióze, která se začala používat v severní Americe. Protože se objevilo několik případů autoimunitního onemocnění, přestala se používat.
Přínos očkovacích látek je nezpochybnitelný. Díky očkování proti neštovicím toto onemocnění úplně zmizelo. Všude, kde se začalo očkovat proti tetanu záškrtu, spalničkám, dětské přenosné obrně a ostatním došlo k dramatickému poklesu výskytu těchto preventabilních nákaz., Protože se tato onemocnění již téměř nevyskytují, lidé zapomněli na hrůzu, kdy děti onemocněly, umíraly anebo přežily s postižením na zbytek života.
Vedlejší nežádoucí účinky mohou být ve velmi vzácných případech vážné. Přesto jsem zastáncem vakcinace, protože průběhy nemocí, následky nebo dokonce úmrtí jsou mnohem horší.
Očkování má dva účely – jedním je ochrana konkrétního jedince, druhým je ochrana těch, kteří se buď očkovat nemohou, nebo po očkování nevytvoří protilátky, trpí třeba akutně onemocněním, ve kterém jsou velmi zranitelní… Ten, kdo se nechá očkovat i když „papírově“ má nízké riziko těžkého průběhu, pak svým způsobem podstupuje určitá rizika očkování ve prospěch těch, které tím ochrání.
Ano, mezi námi jsou jedinci, kteří nemohou být očkovaní. Také jsou mezi námi lidé, kteří sice očkovaní byli, ale nevytvořili si protilátky. Tyto jedince chrání tzv. kolektivní imunita. Pokud je většina lidí imunizovaná, přestane se onemocnění šířit. Ale dojde-li k poklesu proočkovanosti, začínají se objevovat jednotlivé případy onemocnění, potom také regionální epidemie. Předloni jsme to viděli například u spalniček. Došlo k poklesu proočkovanosti, zavlečení viru ze zahraničí a pak onemocněly nejen neočkované děti, ale také dospělé osoby, které byly očkované v dětství. Chránila je kolektivní imunita.
Co byste řekla k ochraně zranitelných jedinců? Jak je to u hematoonkologických pacientů….
Kdo jiný si zaslouží očkování proti Covidu? Pokud někdo nemůže být očkovaný, potom je dobře, když se naočkují všichni kolem něj. Riziko nákazy se sníží. Když se před několika měsíci začali očkovat proti Covidu chronicky nemocní pacienti, do očkovacího centra přišlo mnoho pacientů z FN, kteří trpěli hematoonkologickými, onkologickými a dalšími onemocněními. Posílali je jejich odborní lékaři. Byli jsme za to rádi.
Co si celkově myslíte o epidemie Covidu u nás?
Opatření, kterými jsme si prošli, účinná určitě byla. Ovlivnila i šíření dalších vzdušných nákaz. Jakmile jsme polevili, došlo ke zvýšení výskytu Covid-19. Pakl jsme museli znovu do lockdownů a omezení, která byla bolestivá, dlouhá a únavná. Už to trvá příliš dlouho, lidé jsou unavení.
Do očkovacího centra ve FN dorazil sympatický klient ve věku cca 45 let. Nechal se naočkovat, přísně se na mě podíval a zeptal se, jestli vím, proč přišel. Mně napadlo, že si chce chránit zdraví. On odpověděl: „Ne, já už toho mám dost, chci, aby to skončilo, už to stačí. Chci žít normálně.“
Není to ten nejskvělejší důvod pro očkování proti Covidu?